Rychtářské právo
Rychtářské právo bylo odznakem moci rychtáře. Rychtářskému právu se říkalo žíla, palcát nebo ruka. Jeho používání se rozšířilo v raném novověku. Rychtář ho používal při výkonu svých pravomocí. Mělo téměř posvátný význam nedotknutelnosti. Obvykle bylo ukryto na rychtě v pouzdře či hedvábném šátku nebo viselo v rohu světnice nad stolem, kde bylo čestné místo rychtáře. K rychtářskému právu pociťovali lidé vážnost a při soudu na něj přísahali. Svůj význam měla manipulace s právem. Když se konala obecní schůze, seděl rychtář s kloboukem v rohu, vedle něj konšelé a následně další občané. Udeřil-li rychtář do stolu, urovnával hádku znepřátelených stran nebo pronášel rozhodnutí. Známe několik podob rychtářského práva. Prvním typem je právo ve tvaru ruky s předloktím, většinou mosazné pěsti na dřevěné krátké násadě. Pěst někdy svírá hřeb či sečnou zbraň. Toto právo může být i celodřevěné. Dalším druhem je právo obličejové, zakončené stylizovanou mužskou hlavou. Násada byla většinou obšitá kůží a pobitá cvoky nebo hřeby. Naše rychtářské právo se nazývalo žílou, je spletené ze sedmi kožených pásků z hovězí kůže. Někdy byla žíla vyzdobena propletenými barevnými řemínky, hedvábným třepením či stočeným drátem.
