Vochle na len
Vochle se používaly v závěrečné fázi zpracování lnu předtím, než se přikročilo k předení. Po odrhnutí semen na drhlenech a lámání stonků na trdlicích se ještě koudel vyčesávala na různě hustých vochlích. Šlo obvykle o širší prkénka kulatého nebo obdélníkového tvaru s hustě zasazenými kovovými hřeby (do čtverce nebo kruhu), které se buď drželo v ruce, anebo zasazovalo do dřevěných stolic. Ženy a dívky u práce seděly a hrsti lněných stonků švihnutím protahovaly vochlí stejně jako přes hřeben nebo kartáč. Pro výrobu hrubých pláten stačila hrubá příze, a tak se koudel česala jen jednou. Pro jemnější látky se však pročesávala až čtyřikrát, pokaždé na vochli s hustším hřebenem. Výsledkem byl chumáč jemných a lesklých vláken, který se přivázal na přeslici a spřádal. Stejně jako ostatní nástroje ke zpracování lnu byly i vochle nezbytným vybavením každé zemědělské usedlosti. V různých krajích se pro ně zažila rozmanitá pojmenování, z nichž některá souvisela se staroněmeckých výrazem pro vochli (Hachel) - vochlánek, vochlička, hachle, krachle, vodrapovačka a další.