Cedník
Dnes jej známe jako celkem nenápadnou věc z plastu nebo kovu. Naši předkové však měli mnohem více druhů cedníků různých tvarů, s většími či menšími otvory a z různých materiálů, neboť jej používali mnohem častěji než my. Bez cedníku se totiž neobešlo domácí zpracování másla, tvarohu a sýra (v minulosti naprosto běžné ve všech domácnostech), protože sloužil ke sbírání smetany z mléka před stloukáním v máslenicích, stejně jako k pasírování. Původní cedníky byly dřevěné a měly tvar velkých lžic, naběreček nebo misek s oblým dnem. Keramické cedníky měly větší otvory a sloužily k cezení a pasírování potravin. Většinou měly tvar hrnce (někdy na nožičkách s praktickým oblým dnem), misky, džbánu, nebo plochého rendlíku či naběračky s držadlem. V 19. století se začaly prodávat továrně vyráběné cedníky ze smaltovaného či pozinkovaného plechu, později i hliníkového. Měly tvar polokruhovité nebo kónické misky s řadami menších otvorů, se dvěma uchy po stranách nebo jedním dlouhým držadlem. Nejmladším typem jsou menší drátěné cedníky (sítka) k cezení čaje a náhražek kávy, které se začaly vyrábět průmyslově ve 20. století a používají se dodnes.