Socha sv. Barbory
Dřevěná polychromovaná barokní soška světice sv. Barbory. Do Milevského muzea se dostala v roce 1951 jako součást velké pozůstalosti po významném sepekovském děkanovi Egonu Maurovi. Již roku 1952 byla akademickém malířem Františkem Kotrbou v Praze zrestaurována.
Svátek svaté Barbory si připomínáme 4. prosince. Mučednice Barbora z Nikomédie byla během pronásledování křesťanů sťata mečem kolem roku 305. Svatá Barbora je uctívána jako ochránkyně proti smrti bleskem, požáry a vůbec před rizikem náhlé či násilné smrti, je proto patronka havířů, dělostřelců, pyrotechniků, architektů, matematiků a dalších rizikových povolání, a rovněž dětí. V ikonografii je vyobrazována s křížem, palmovým listem, pavím pérem (páv, symbol nesmrtelnosti), mečem (symbol jejího mučednictví) nebo jako držící kalich s hostií (symbol svátosti oltářní, již jí kvůli očekávané smrti před popravou přinesl anděl). Také bývá představována s věží obvykle s třemi okny či její miniaturou, kterou držívá v ruce.