Plátěná zástěna s koutrem
V minulosti byla oproti dnešní době úmrtnost rodiček i novorozenců poměrně vysoká. Lidé se proto snažili od nich různými náboženskými a pověrečnými praktikami nemoc dokonce i smrt odvrátit. Významné místo bylo přisuzováno koutu - rohu místnosti, kde byla postavena postel a kolébka, kde matka i s dítětem trávila první týdny po porodu. Prostor byl od světnice oddělen zavěšenou koutní plachtou neboli koutnicí. Funkce koutní plachty byla praktická, dána zkušenostmi mnoha generací, neboť rodičku a novorozence chránil před ruchem ve světnici a před případnou nákazou. Koutnice (nazývané také boudnice) byly zdobené vyšitými ochrannými motivy, které měly odrazovat zlé síly, démony tmy a čarodějnice neboli můry. Způsobů magické ochrany byla celá řada. V koutu se pokládal kříž, sekyra nebo kouzelné bylinky, do koutnice se zapichovaly velké jehly, o které se měly čarodějnice popíchat atd. Ještě v 19. století byly koutnice běžné v celé střední Evropě, později se začaly koutnice natahovat na dřevěný rám a vznikl tak paraván (také zástěna či koutro), který koncem 19. století koutní plachty zcela nahradil. Uvedené koutro pochází z Předbořic a do Milevského muzea se dostalo v roce 1953, jedná se o šestidílnou plátěnou zástěnu zdobenou ručně malovaným květinovým motivem.